Jak vypadalo první setkání?
První setkání se konalo v den výlovu jednoho z velkých rybníků, kdy půlka Třeboně stála na hrázi. My jsme zůstali v kuchyni bytu nedaleko náměstí: sedm lidí, jedna židle navíc a mapa nakreslená na zadní straně starého plakátu. Richard Mareš tehdy poprvé vedl příběh a dodnes říká, že nikdo z přítomných nevěděl, co dělá.
Večer skončil dávno po půlnoci a přesto se všichni domluvili, že se za týden sejdou znovu. Z jednoho příběhu byla kampaň, z kampaně druhá a z kuchyně nakonec klubovna v Husově ulici, kterou jsme si vyklidili vlastníma rukama. První stůl nám sbil soused z vedlejšího domu a stojí v ní dodnes.
Třeboňsko k hraní přímo svádí. Zimní večery jsou dlouhé, nad rybníky leží mlha a venku se stejně nic neděje. Kdo tu žije, ví, že zima trvá dost dlouho na to, aby se v ní dala dohrát celá kampaň, a že u hrnku čaje se i nejtěžší bitva snáší lépe.
Zápis z toho prvního večera existuje dodnes. Je to jediná stránka ve školním sešitu, na které stojí jména sedmi lidí, jedna šipka na mapě a poznámka „příště přinést kostky“. Kdo kronikou listuje od začátku, najde na prvních stranách spíš otázky než odpovědi; teprve později přibývají jména postav a míst, která si dnes pamatují všichni.




